Tak jsme se dočkali a po letní pauze byl konečně vypsán coursingový trénink, tentokrát opět na louce pod rozhlednou na Sokolím vrchu. Na zářijových agihrátkách se Dobromysl předvedl tím, že dostal "záchvat", když viděl fáborek, ze kterého obvykle bývá vyroben coursingový střapec, takže nebylo pochyb, že se kluci těšili, až si konečně zaběhají.
Na Sokolím vrchu byla zima a vítr (jako vždy) a navíc byla po dešti mokrá tráva, proto kluci čekali v autě. Coursingu se účastnili samí neznámí lidé, takže jsme zase byli středem pozornosti, protože máme tu "drzost" sportovat se psy "na gauč". O to víc jsem si přála, aby oba běželi dobře jako vždycky. První z našich kluků běžel Kenai. Začátek byl ucházející, pak ale začal ztrácet střapec a nakonec se belhal po trase zpátky. Měl pokaženou levou přední nohu - tedy žádné viditelné zranění, ale nožička očividně nebyla v pořádku. Hned po Kenaiovi běžel Dobromysl. Ten by doběhl, i kdyby si cestou zlomil všechny čtyři nohy:-D Petr ještě říkal, že si Dobromysl určitě kousá do nohou, aby je potrestal, že běží pomaleji, než by chtěl:-))) Nakonec prcek běžel moc pěkně, zvládl celou 600 m trať, jen zákus nic moc. Po doběhu ale kulhal - pro změnu na levou zadní. Usoudili jsme, že nožičky trpí na mokré a "ne úplně luxusní" trávě a rozhodli se protentokrát druhý běh neabsolvovat. Kluci si tedy odpočali v autě, "opravili" nožky a po přejezdu do Tisé jsme ještě absolvovali osmikilometrovou venčící procházku.
Pro kluky je nejlepší coursingový povrch na trmickém cvičáku, ale tam se běhá minimálně, protože se zde musí platit za pronájem. Navíc se toho zde nedá moc vymyslet, plácek není tak velký a je to rovinka. Na louce se běhají delší tratě a je zde zvlněný terén, ale tráva sekaná dvakrát do roka mívá tvrdá stébla a ostré listy. Všude je něco. Ideální by pro nás bylo nějaké golfové hřiště;-)
11.10. Máme video:-) Děkujeme!
Žádné komentáře:
Okomentovat