obrázek

obrázek

pondělí 15. října 2012

Máte mrkvovou? :-)

V sobotu 13.10. jsme jeli do Lípy volit a při té příležitosti jsme navštívili nějaké ty krásy Českolipska:-) První zastávka byla u kulturní/technické památky Průrvy Ploučnice. Průrva je super, akorát to není na chodící výlet, jen "koukání" na místě. Druhá zastávka byla u Hamru na Jezeře, odkud jsme se vydali na osmikilometrový okruh po místní modré. Cesta byla parádní, míjeli jsme nevím kolik maloplošných chráněných území (nejlepší byla PP Rašeliniště Černého rybníka) a našli docela dost hub (které jsme teda nesbírali).

Po vyvenčení jsme zamířili do vyhlášené zmrzlinárny ve Stráži, kde jsme si nechali naložit něco z jejich specialit. Bohužel zmrzlina s příchutí moravského uzeného chutnala jako moravské uzené (N E Č E K A N Ě :-D ), což moc nadšení nevzbudilo... ale přeci to nevyhodíme... Po zvážení, zda kluci zvládnou něco tak "strašného" jako je zmrzlina (kdo mě zná, ví, že moji kluci skoro nic nesmí), se tedy i naši krysáčci dočkali "svého" nášupu luxusní zmrzky:-) Poprvé a naposled. Ale že jim chutnalo! ;-)

ČÁST (!) nabídky strážské zmrzlinárny


vlevo maková (mňam), pod ní "zelenočajová" (zbytečně sladká), vpravo "moravskouzená" (eee);
ještě tu chybí štrůdlová (luxusní)
 
degustace "moravskouzené" (Kenai)


degustace "moravskouzené" (Dobromysl)
 
p.s. V neděli jsme byli na 9 km výletě na Stropníku, bylo to fajn. A ještě víc fajn by bylo, kdyby nám neutekl Dobromysl:-( Nakonec to dobře dopadlo, ale nikomu nepřeju zažít ten strach a obavy, jestli se pes najde, bo ne:-(


pátek 12. října 2012

Dovolená v Podyjí

Už to bude měsíc, co jsme byli na naší první společné opravdické (= "alespoňtýdenní") dovolené. Moje nadšení nemělo hranic. Penzion ve vesnici o 40 domech (min. půlka stejně nebyla obydlená), klídek, 500 m do Národního parku a 15 km do Znojma. Spousta možností k výletům a parádní počasí. A burčák. Kdybych měla popisovat všechno, co bylo super, psala bych až do Vánoc, proto se vynasnažím být stručná...

sobota 15.9.
Sobotu jsme strávili na Agihrátkách v Praze, mrkněte na samostatný článek SEM. A rovnou z Prahy jsme jeli do Čížova, do Penzionu u Marka.

Penzion U Marka a naše bydlení (první tři horní okna zleva)

neděle 16.9.
Konečně jsme na dovolené a jdeme na první výlet. Asi po půl hodině se Dobromysl (který byl mimochodem min. měsíc na veterině se špatným očičkem) střetává s klackem, řve a z přimhouřeného oka mu kape krev. Veterina v lese kupodivu není. Proto krev otíráme, čekáme, co na to Dobromysl, krev přestává téct stejně rychle jako začala a náš malý Žižka si chce hrát jako by se nechumelilo... Pokračujeme tedy ve výletu s tím, že uvidíme, jak se to vyvine do pondělka.
Dnešní pěší trasa: Čížov - Hardegg (po červené a zelené) - Einsiedlerweg (modrá) - Umlaufberg (červená) - Hardegg (červená) - Čížov (modrá), CELKEM cca 20 km


vykloubily se mi nožičky (Kenai)

a taky jsem našel ropuchu (Kenai)
   
pohled do údolí Dyje z vyhlídky nad Umlaufberg

pondělí 17.9.
Dobromysl už není Žižka, dovolená tedy pokračuje bez dalších komplikací. Vyrazili jsme tentokrát podél vody (Dyje) do Znojma, prohlédli si město (paráda!) a pak jinou cestou zpět. Viděli jsme supervzácný dub uherský (má chlupaté letorosty) a spoustu jmelí. Neviděli jsme dudka:-( Znoj(e)máci se mají, že jim Národní park začíná hned za městem.
Dnešní pěší trasa: Mašovice - Andělský mlýn - Králův stolec - Znojmo (pořád po zelené) - Gránice (modrá) - Mašovice (zase zelená), CELKEM cca 14 km

Znojmo

úterý 18.9.
Úterní výšlap vedl opět podél Dyje, tentokrát ale směr Vranov nad Dyjí. Viděli jsme skály, kříže (místní šlechta ráda budovala kříže na vyhlídkách do krajiny), zámek Vranov, Vranovskou přehradu a v ní "hrachovku" ze sinic a plavající užovky. Zajímavé bylo liduprázdné "městečko" pro turisty, které žije nejspíš jen v době prázdnin.
Dnešní pěší trasa: Čížov - Ledové sluje - Vranov nad Dyjí (modrá a červená a zelená) - přehrada (zelená) - Claryho kříž - Mniszkův kříž (modrá naučná?) - Vranovské brány - Čížov (zelená, červená a cyklo), CELKEM cca 21,5 km


tudy opravdu vede značená trasa

Hamerská lávka (ne, kluci se fotit nechtějí...)

Vranovská přehrada od Claryho kříže (ani nejsou vidět sinice...)


středa 19.9.
Jediný den, kdy bylo špatné počasí, tzn. zima a déšť. Jeli jsme autem na Bítov, kde je největší sbírka vycpaných psů na světě  (cca 50 vycpanin), bylo to super. Vůbec celý zámek je moc pěkný. Poslední zámecký pán byl milovník zvířat, choval kde co a třeba psi měli vlastní kuchyň a personál, který je opečovával a každý týden koupal. Nejoblíbenější psi pana majitele tvoří nyní sbírku vycpanin, méně oblíbení (z celkem cca 200 psů) leží pohřbeni na vlastním psím hřbitůvku.
Z Bítova jsme jeli na hrad Cornštejn, který byl ovšem zavřený:-(
Dnešní pěší trasa: z penzionu do auta, z parkoviště na Bítov a zpět, z jiného parkoviště na Cornštejn a zpět, z auta do penzionu + 2 x venčení kluků po vesnici, CELKEM cca 2 km :-)

Bítov
pořád Bítov


čtvrtek 20.9.
Co by to bylo za dovolenou na jižní Moravě bez prohlídky vinohradu. Vyšlápli jsme si tedy na Šobes, jediné místo v ČR, kde žijí všechny 4 druhy užovek (obojková, hladká, stromová, podplamatá) a taky tam roste réva, samozřejmě. Hady jsme nakonec viděli tři, težko říct, jaký druh to byl. Cestou necestou jsme se stavili ještě na vyhlídce "Železné schody" (část železné opony), viděli mloka a (opět) zavřenou zříceninu Nového Hrádku.
Dnešní pěší trasa: Podmolí - Šobes (modrá) - Železné schody (červená) - Žlebský rybník - Nový Hrádek (červená, zelená) - Podmolí (zelená, neznačená), CELKEM cca 20 km



Dobromysle, kde jsi? Nikde tě nevidím...

Jdete pozdě, máme zavřeno! (hradní pán na Novém Hrádku)

   

Šobes

mlok skvrnitý


pátek 21.9.

V pátek jsme vstávali za úsvitu a jeli na zámek do Vranova nad Dyjí. Absolvovali jsme "soukromou" prohlídku zámku (jen my dva a slečna průvodkyně), pak jsme frčeli na oběd do Znojma, rychle zpátky do Čížova a pěšky do Nationalparkhaus, kde jsme shlédli krmení divokých koček. Kočka divoká je symbolem rakouského NP Thayatal a čičiny Frieda a Carlo jsou zdejšími maskoty. Viděli jsem nejen tyto dvě číči, ale i jejich dvě odrostlá mláďata. Na rozdíl od stejných koček v ZOO byly tyhle nějaké (radio)aktivní a Dobromysl se jich bál (no není se co divit, obvykle je zvyklý být lovcem a ne kořistí;-))
 Dnešní pěší trasa: Čížov - Hardegg (modrá) - Nationalparkhaus Thayatal (pořád modrá) - Hardegg - Čížov (stejnou cestou jako tam), CELKEM cca 15 km 
 
 

zámek Vranov v mlze (pohled pro ranní ptáčata)
Počkej, až se potkáme venku!
(divoká kočka číhá přes sklo na Dobromysla)
 


sobota 22.9.
Můj drahý trávil den na dnech NATO v Ostravě a tak jsme si s klukama udělali válecí den. Dnešní vycházka byla tedy spíš symbolická.
Dnešní pěší trasa: Čížov - Hardegg (zelená) - Čížov (modrá, s odbočkou na Hardeggskou vyhlídku), CELKEM asi 9 km


Hardeggská vyhlídka

městečko (vesnice;-)) Hardegg, pěší hraniční přechod ČR - Rakousko







neděle 23.9.
V neděli jsme absolvovali jen fotografickou vycházku na druhý konec vesnice, k pozůstatkům železné opony a pak už "hurá" domů, na divoký sever...:-/

Česká republika nebo Rakousko...? (Dobromysl u železné opony)

tak tohle vám ne/doporučujeme:
  • Bydleli jsme v už zmíněném Penzionu U Marka v Čížově, kam můžete po dohodě přijet i se psem a nikomu to nebude vadit:-)
  • Dvakrát jsme se byli najíst ve Znojmě ve vege podniku Na Věčnosti, doporučuju.
  • A taky jsme byli na obědě ve Vranově v Country Saloonu a ten tedy "never more".
  • Do třetice doporučujeme vinotéku Vínovín ve Znojmě, kam jsme si jezdili pro burčák:-)

Celkem jsme za dovolenou nachodili cca 100 km a pro pořádek musím napsat, že kluci chodili s námi pěkně po svých. Zvládli to pěkně, Dobromysl často překypoval energií ještě poté, co jsme dorazili do penzionu. Všechno se mi líbilo, dávám pět hvězdiček z pěti, prostě ideální rodinná dovolená. Jen trochu rychle utekla...:-/

p.s. Omlouvám se, ale i tento článek bude vypadat tak, jak vypadá, protože jsem stále ještě nepochopila, jak se v bloggeru formátuje:-(((( Při převodu příspěvku z konceptu do "opravdického článku" si fotky dělají co chtějí a já už toho mám plné zuby a vzdávám se:-(((


21.12.2012 Konečně máme fotky na rajčeti. Kuk SEM.

pondělí 8. října 2012

Konečně coursing... (aneb jak udělat ze psů invalidy)

Tak jsme se dočkali a po letní pauze byl konečně vypsán coursingový trénink, tentokrát opět na louce pod rozhlednou na Sokolím vrchu. Na zářijových agihrátkách se Dobromysl předvedl tím, že dostal "záchvat", když viděl fáborek, ze kterého obvykle bývá vyroben coursingový střapec, takže nebylo pochyb, že se kluci těšili, až si konečně zaběhají.
Na Sokolím vrchu byla zima a vítr (jako vždy) a navíc byla po dešti mokrá tráva, proto kluci čekali v autě. Coursingu se účastnili samí neznámí lidé, takže jsme zase byli středem pozornosti, protože máme  tu "drzost" sportovat se psy "na gauč". O to víc jsem si přála, aby oba běželi dobře jako vždycky. První z našich kluků běžel Kenai. Začátek byl ucházející, pak ale začal ztrácet střapec a nakonec se belhal po trase zpátky. Měl pokaženou levou přední nohu - tedy žádné viditelné zranění, ale nožička očividně nebyla v pořádku. Hned po Kenaiovi běžel Dobromysl. Ten by doběhl, i kdyby si cestou zlomil všechny čtyři nohy:-D Petr ještě říkal, že si Dobromysl určitě kousá do nohou, aby je potrestal, že běží pomaleji, než by chtěl:-))) Nakonec prcek běžel moc pěkně, zvládl celou 600 m trať, jen zákus nic moc. Po doběhu ale kulhal - pro změnu na levou zadní. Usoudili jsme, že nožičky trpí na mokré a "ne úplně luxusní" trávě a rozhodli se protentokrát druhý běh neabsolvovat. Kluci si tedy odpočali v autě, "opravili" nožky a po přejezdu do Tisé jsme ještě absolvovali osmikilometrovou venčící procházku.

Pro kluky je nejlepší coursingový povrch na trmickém cvičáku, ale tam se běhá minimálně, protože se zde musí platit za pronájem. Navíc se toho zde nedá moc vymyslet, plácek není tak velký a je to rovinka. Na louce se běhají delší tratě a je zde zvlněný terén, ale tráva sekaná dvakrát do roka mívá tvrdá stébla a ostré listy. Všude je něco. Ideální by pro nás bylo nějaké golfové hřiště;-)


11.10. Máme video:-) Děkujeme!



středa 3. října 2012

Aktuálně...

Zítra, 4. října, se slaví Mezinárodní den zvířat. "MDZ neboli mezinárodní den zvířat se slaví na počest Svatého Františka z Assisi a připadá právě na 4. října, den výročí úmrtí Sv. Františka z Assisi. Tento světec žil v letech 1181 – 1226 a proslul svou obrovskou láskou ke zvířatům." (www.hafici.cz - důvěryhodný zdroj:-D). Ještě nevím, jestli a případně jak budeme slavit. Možná kluky uctíme sušeným koňským masem, které ještě nikdy neměli (koně den zvířat neslaví:-D), možná jim bude muset stačit pokračovací (již třetí) kurz agility ve ForPsu, který zahajujeme tuto sobotu...

sušený koník (přivezl můj drahý včera z Ukrajiny)

No, a shodou náhod (?) na MDZ letos připadá zahájení Mistrovství světa v agility, které se koná od 4. do 7. října v Liberci. Bohužel, česká televize (žádná) mistrovství nepřenáší a spešl online vysílání je zpoplatněné... Snad se časem objeví nějaká videa na youtube. Fandím Estonsku, protože jejich reprezentace má nejvíc "netradičních" plemen: manchester teriér, pudl, papilon, holandský ovčák, velšteriér, bígl, kavalír, maďarský ohař, jagdteriér. Počet borderkolií: 2, počet šeltiček: 0!!! Oficiální web MS najdete TADY.


P.S. TAHLE sušená masa (= jerky) nás ještě čekají (tedy kromě velryby, tu bych psům nekoupila z přesvědčení). Zombie jerky bych brala hned:-)))

8.11.2012 Kompletní výsledky letošního FCI World Agility Championship najdete TADY.

3. Agihrátky se zvířátky

Tak kvůli téhle akci jsme si o den zkrátili dovolenou a určitě nemůžeme litovat. Na prvním ročníku agihrátek jsem závodila v r. 2010 s Kenaiem (Dobromysl fandil), takže jsem plus mínus věděla, do čeho jdeme a ani letos agihrátky nezklamaly. Agihrátky jsou "srandasoutěž", kde nejsou nejdůležitější agi dovednosti, ale celková souhra týmu.

První soutěží byl pamlskový běh - tedy jednoduchý agi parkur s nástrahami v podobě poházených pamlsků a hraček, případně rovnou misek s jídlem umístěných třeba vedle vlezu do tunelu. Kenai a kupodivu i Dobromysl běželi moc pěkně, nástrahy nenástrahy. Jedinou vadou na kráse bylo seskočení Dobromysla z áčka, které si neumíme nijak vysvětlit, ale naštěstí se obešlo bez zranění, takže není co řešit. Kenai doběhl druhý a Dobromysl šestý (tedy ve své kategorii - S).


Dobromysl letíííííí - i se svou milovanou myší (foto M. Irglová)
Druhý běh byl běh zručnosti, který je velice obtížné popsat (dalo práci ho i pochopit:-)), zjednodušeně běh spočíval v šikovnosti a nápaditosti páníčka a spolehlivém odložení psa. Z mého pohledu nejlepší "past" byla, když psovod měl házet hračky cca metr od odloženého psa a ten nesměl opustit vyznačený čtverec. "Proč mi panička nejdřív říká zůstaň a pak mi hází hračky? Aha, asi mě chce nalákat k sobě, tak já teda jdu.":-))) A slalom mezi kužely? Pes zvládá, psovod (relativně) taky, ale dohromady??? No prostě blázinec;-) V této soutěži jsme nijak slavně nedopadli.

Takovou "vsuvkou" mezi soutěžemi byl závod, na který jsem se opravdu těšila a to "králík versus malý pes". Parkur (pokud se tomu tak dá říkat), byla rovinka složená z překážek králičího hopu, vzdálených od sebe jen 2,5 metru, takže mezi nimi nebyl prostor na rozběh. Skákali vždy psi a po nich králíci, každý měl tři pokusy a pokud parkur zvládnul, postupoval do dalšího kola, ve kterém se vždy zvyšovaly překážky. Před začátkem závodu si každý mohl tipnout, jestli vítězem bude králík nebo pes. Do soutěže jsme přihlásili jen Kenaie, protože Dobromysl standardně skáče XS a s tím by asi moc neuspěl... Kenai se dostal až do finále, ve kterém překážky měly výšku cca 55 cm a které bohužel nezvládl. Tedy nezvládl celý parkur čistě ani v jednom ze tří pokusů a hlavně první překážku skákat úplně odmítal.Tahle soutěž byla super hlavně kvůli králíčkům:-) Nikdy jsem králičí hop neviděla "live" a klobouk dolů před pidikrálíčky, kteří z místa (myšleno bez rozeběhu) skákají několikanásobek své výšky. Už tedy nevím, kdo vyhrál, ale vzhledem k tomu, že český králičí rekord je 90 cm, neměli psi úspěch úplně jistý.

tak takhle vypadá králičí hop (nejnižší výška překážek)

a takhle Kenai skáče oblouk (co já vím, jak se to správně jmenuje:-))

králíček nad stejnou překážkou (foto M. Irglová)

Hlavní závod agihrátek je zvířátkový běh, tedy opět jednoduchý parkur se spoustou zvířat na parkuru, která samozřejmě měla za úkol odlákat pozornost psů. Letos jsme mohli vidět králíčky, želvy, slípky, kachny a fretku (snad jsem na nikoho nezapomněla...). Oba naši kluci běželi skvěle (zvířata, tedy hlavně králíky  a slípky znají, ale nedalo se tušit, jestli se s nimi třeba nebudou chtít "pozdravit"), ovšem můj obdiv má množství jack russelů, kteří přestože jsou teriéři, běželi bez zaváhání a zvířata je nezajímala. V tomto běhu skončil Kenai na prvním a Dobromysl opět na šestém místě. Celkově jsme na Dobromysla moc hrdí - nejsme páníčci, co berou jen první tři místa a víme, že Dobromysl běžel téměř nejlíp jak umí. Tentokrát to stačilo na šestá místa.

Po zvířátkovém běhu následovalo vyhlášení a pak už hurá na dovču:-)

Celkem v naší kategorii (S) startovalo 21 týmů, z toho 10 týmů nedokončilo všechny 3 běhy. Ze zbývajících 11 skončil Kenai na 4. a Dobromysl na 5. místě! :-) Kompletní výsledky najdete TADY.


Ne, nechci být na fotce (Kenai), foto M. Irglová
  • Na žádné jiné agi akci se vám nestane, že byste potkali tolik různých plemen a kříženců. Je fajn, když člověk vidí i jiná plemena než šeltinky a bordery...
  • Ceny byly super - konečně někdo, kdo pochopil, že jedna dobrá knížka má větší hodnotu než deset reklamních propisek a pět vzorků granulí.
  • Skvělé je, že hrátky jsou spíš "komorním" závodem s malým počtem týmů.
No a vůbec, celkově mi nezbývá než chválit. Už se těšíme na příští ročník!

Web pořadatele - Školy psích sportů - najdete TADY, povedené fotky od Martiny Irglové  TUTU, od Petry Setničkové TADY. Určitě na ně mrkněte, na blog se všechno důležité nevejde.
Děkuji za fotky A. Postníkové (ty tu nejsou, budou jindy a jinde:-))
Naše fotky na rajčeti přibudou časem (letos???).

21.12.2012 Máme FOTKY na rajčeti.