Nová kniha o PK - již brzy!!!

10.11.2011 OPRAVA: VČERA JSEM ZJISTILA, ŽE KNIHA UŽ VYŠLA. K DOSTÁNÍ JE NAPŘ. V KANZELSBERGERU ZA 300,-

Tak jsem se dneska na netu proklikala k informaci, že příští pondělí - 14.11.2011 - vychází nová kniha o PK. Těžko předem odhadovat, nakolik bude nebo nebude podobná knize předchozí, každopádně podle stručného popisu by kniha měla být spíše "praktickou příručkou"... Což je určitě skvělé, především pro lidi, kteří shání informace před pořízením štěněte. A určitě i stávající majitele krysáčků včetně mě vydání knížky speciálně o PK potěší.
No, necháme se překvapit;-) Recenzi můžete očekávat do konce listopadu:-)

Cyrila Karpfová:     Pražský krysařík

Fortuna Libri, 2011

Poznejte povahové vlastnosti plemene Pražský Krysařík, ale i zdravotní předpoklady a fyzické možnosti, které by měl každý správný pražský krysařík mít. Poučte se o podmínkách, v jakých lze pražského krysaříka chovat.

Tato kniha vám poradí, jak si vybrat správné štěně, poskytne vám věcné a praktické informace o tom, jak s ním zacházet, čím a v jakém množství jej krmit, jak jej vychovávat, aby z něj byl domácí přítel, a ne tyran. Každý nový majitel jistě přivítá radu, jak připravit domácnost na příchod tohoto malého čiperného skřítka.

Praktická příručka vám navíc nabízí spoustu barevných fotografií, které vás nejen poučí, ale jistě i pobaví. Srozumitelné pokyny a důležité informace jsou zdůrazněné tak, aby usnadnily přístup ke všemu, co potřebujete vědět o životě s pražským krysaříkem.

Naleznete zde způsob i užitečné rady, jak vyřešit všechny problémy, na které při soužití s tímto zajímavým toy plemenem můžete narazit. Je to nepostradatelný průvodce povinnostmi majitele pražského krysaříka od štěněčích do seniorských let psa.

Seznamte se s historií půvabného českého národního plemene.

...a pro pořádek ještě kniha předchozí:

Jaromír Dostál, Cyrila Karpfová:     Pražský krysařík

Cesty, 2004 (1./2. vydání?)

Unikátní publikace o zaniklém a nyní obnovovaném plemeni s úplným rodokmenem, historií a návrhem standardu, zásadami veterinární péče a rozmnožováním. Vše doplněno téměř stem barevných fotografií.



Coursing na Sokolím vrchu

Na letošní poslední coursing (6.11.) jsme se vydali až k Děčínu, na louku pod rozhlednou Sokolí vrch. Počasí nám přálo, po týdenní inverzi konečně vysvitlo sluníčko a teploty se vyšplhaly na krásných 16 stupňů. Avšak přesně podle varování na coursingovém webu na Sokolím vrchu fučel vítr, takže nakonec až tak teplo nebylo. Na místo jsme přijeli o trochu dřív, abychom vyprocházeli kluky než poběží a pak už jsme jen čekali, kdy přijdeme na řadu. Trať byla samozřejmě delší a terén náročnější než na trmickém cvičáku, což jsem uvítala, protože jsem chtěla vidět, jak se s tím kluci poperou. Nakonec oba běželi pěkně, samozřejmě úměrně ztíženým podmínkám:-)

rozhledna na Sokolím vrchu

Druhý běh jsme si dali "hromadný krysí", tedy naši kluci společně s čokopáleným dlouhosrsťáčkem Otíkem, se kterým jsme se viděli poprvé a snad ne naposled. Nakonec to bylo fajn, protože psi se navzájem "hecovali" - tedy spíš Otík ve vedení "táhl" našeho Kenaie dopředu, takže byl kupodivu rychlejší než Dobromysl. První pokus nevyšel, protože střapec hned na začátku "utekl" za obzor a krysy nebyly tak důvtipné jak se obvykle snaží tvářit že jsou a na běh se vyprdly. Druhý pokus hned u startu vyřešil Kenai a to tak, že našel na trávě kus fáborku ze střapce, vzal ho do tlamy a provokoval ostatní, takže začali skákat kolem něj a střapce si nevšímali. Pak nám chvíli nefungoval naviják a ještě se vybila baterka v kameře, takže krysí běh nemáme zdokumentovaný:-/ Ale nakonec kluci přece jen běželi a doběhli krásně, akorát v závěru byli lehce rozpačití z toho, že jich je u střapce víc a nezakousli tak jako obvykle (ale zase lepší než kdyby se porvali). Jinak jsem spokojená, nečekala jsem, že by kluci někdy mohli běhat spolu, protože běhají každý jinak rychle (Dobromysl se zdá být obvykle o dost rychlejší), ale šlo to:-)

Otto Flick, čokopálený dlouhosrstý krysařík bez PP (krasavec:-))

Jedinou vadou na kráse tohohle tréninku byli naprosto bezohlední lidé, kteří na obrovských plochách pod rozhlednou museli pouštět draky (a psa) zrovna vedle našeho tréninkového placu a ani po požádání nebyli ochotní poodejít a psa si přivázat. No, co dodat. Bezohlednost vítězí:-/

p.s. A ještě sem musím napsat (lehce "off-topic":-)), že ráno nás vzbudily rány (!) zvenčí, takže jsme vyskočili z postele a zjistili, že nám do parapetu buší sýkorka:-) Pro neznalé musím uvést, že okno v pátém patře vedoucí do vnitrobloku, kde je všehovšudy jen jeden strom obvykle navštěvují jen holubi, kteří to mají ze střechy k nám asi dva metry (a o které nestojíme), takže nás to potěšilo natolik, že jsme ještě týž den koupili slunečnice a pokud se k nám sýkorky naučí létat, budem je přes zimu přikrmovat. Aspoň budou mít kluci na co koukat:-)))


10.11.2011 Tak video už je na světě a koukám, že se nakonec podařilo natočit i závěrečný "krysí běh", takže pořadatelé nás informací o vybité baterii lehce mystifikovali:-) Na začátku videa můžete vidět Dobromyslův běh, ke konci pak Dobromyslův kotrmelec, hromadný krysí běh a úplně na závěr Dobrouška s Otíkem, jak se snaží zakousnout střapec, který nese Petr v ruce (nejlepší.-)) Kenai tu tentokrát moc vidět není.

fotky přibudou časem

pro jistotu sem znovu napíšu odkaz na COURSING DĚČÍN

a ještě jsem našla web Otíka - TU a taky TADY

Dovolená ve Vsi

Tak jsme se dočkali:-) Ve čtvrtek před říjnovým státním svátkem jsme vyjeli na prodloužený víkend na statek do obce Ves ve Frýdlantském výběžku, co by kamenem dohodil od česko-polských hranic.

Každopádně čtvrtek se nám vůbec nevyvedl. Opomenu to, jak jsem protivná, když si mám zabalit tak, aby mi to netrvalo 3 hodiny a přejdu rovnou k prvnímu zážitku. Ještě v Teplicích, pár minut od domu jsme na frekventované silnici "potkali" poraženého psa. Hafan ležel na silnici, škubal ocasem a pod hlavou, kterou se snažil zvedat měl kaluž krve.... opravdu pohled, na který se nezapomíná:-( Snad každého kdo má psa při takovém pohledu musí napadnout, že tohle se snadno může stát i jemu... uf. Vzhledem k tomu, že už mě jednou zraněný pes v šoku kousnul jsem jakékoliv zachraňování zavrhla a zavolala městskou policii. Každopádně bych byla radši, kdybych nic podobného už nezažila.

Po "malém šoku" na úvod jsme pokračovali až do Černous - Vsi, kam jsme dojeli až za tmy. Paní majitelka, která též má dva psy nás ujsitila, že agresivní pes je zavřený a na volno se po dvoře pohybuje jen její tervík, který je v pohodě. "Nakráčela" jsem tedy s klukama  na vodítkách na dvůr, když paní, která zde byla také na dovolené a nevěděla, která bije, toho zlého psa pustila z domu. Následovala hysterie paní domácí a vzápětí samozřejmě i moje, čapla jsem Kenaie do náruče a na Dobromysla mi už nezbyla volná ruka, tudíž jsem udělala to, co opravdu nesnáším, když někdo dělá - vytáhla jsem psa na vodítku do vzduchu a doufala, že mu nezlomím vaz nebo ho neuškrtím. Celé se to seběhlo hrozně rychle a nakonec to Dobromysl zvládnul bez újmy na zdraví a já jen s lehce pocuchanými nervy... Každopádně si dokážu představit i lepší začátek dovolené. Náš apartmán nám také na náladě nepřidal (mohl by být čistší a voňavější, ale musím uznat, že pokud chci jezdit na dovču se psy, nemůžu si moc vyskakovat), takže jsme jen něco málo snědli a šli se vyspat na další den.

 

Dvůr Hlaváč





pohled z okna našeho apartmánu (neděle ráno)



Následující dny nám ovšem vše vynahradily. V pátek jsme kousek popojeli autem na nádraží do Černous a odtud jsme šli pěšky do Frýdlantu, celkem asi 19 km. Část cesty jsme šli podél říčky Smědé (maloplošné chráněné území), většinu pak lesem. V sobotu nás čekalo 18 km v Jizerkách, to už bylo malinko náročnější. No a v neděli jsme se prošli už jen v okolí statku, zajezdili (jestli se tomu tak dá vůbec říkat:-D) jsme si na koni a tradá s mezizastávkou v České Lípě domů do Teplic. Počasí nám vyšlo, na konec října bylo naprosto luxusně, co víc si přát:-)

Jizerky (kousek od Poledníku) 



Tohle všechno sem chci ještě napsat a nechce se mi vymýšlet souvislý text, takže:

• Kluci samozřejmě ušli všechno po svých (a já taky:-)) a to bez sebemenšího problému. V pátek Dobromyslovi dokonce stačily jen dvě hodiny spánku, než si chtěl opět hrát:-)
• Dvůr Hlaváč patří paní Ondřejíkové, která zde hospodaří se svým synem. Statek a pozemky jí byly navráceny v restituci, přestěhovala se tedy z Prahy do domu kde se narodila a pustila se do hospodaření. Hlavním zdrojem příjmů je výroba a prodej kozích sýrů s certifikátem bio. Kromě toho prodávají krávy na jatka a poskytují ubytování na statku.
• Sýry a vůbec všechno jídlo od paní domácí bylo vynikající! Sýry se dají koupit ve dvoře, mají tu vlastní prodejničku.
• Kromě stáda asi 30ti koz tu mají i krávy, koně, prasata, slípky, kachny, perličky, kočky a psy (a andulky:-))
• Syn paní Odřejíkové je houslový virtuoz a dokonce nám zahrál několik skladeb. Nemám k vážné hudbě vztah, proto bych nikdy nevěřila, že to někdy napíšu, ale bylo to super!:-)
• Velký zážitek mám samozřejmě i z koně, i když jsem se svezla jen pár koleček a seděla jak pytel brambor, bylo to něco nového. Koník byl naštěstí hodný a slečna co nás měla na starost byla trpělivá:-)

 



kluci probíhají "tunelem" - propustí pod cestou





Celkově se nám dovolená vyvedla a užila jsem si jí. Kluci (všichni) vypadali taky spokojeně, tak snad ještě někdy příště...:-)

pozn.: Opět jsem strávila půl dne vkládáním fotek do článku a to bez většího úspěchu. Prosím tedy, omluvte zmatenou úpravu, lépe to udělat prostě NEJDE:-(

fotky na rajčeti: budou:-)

Odkaz na ubytování na statku Hlaváč najdete třeba TADY

V TÉHLE "RESTAURACI" ve Frýdlantě jsme byli na jídle. Uvnitř téměř tma, depresivní hudba, dost divní lidé, jídlo děs a hrůza, pivko z lidlu... to vše za "standardní" ceny (aby jste si někdo nemyslel, že jsme šli do nejlevnějšího lokálu a pak se divili). Takže "never more".

Eli & Joe

Vždycky mám radost, když potkám nějaké krysaříky a co teprve když mají páníčka, který pochopil, že i krysařík je "jenom" pes a podle toho ho taky vychovává... žádné nošení v tašce, bránění v kontaktu s ostatními psy, žádná přehnaná opatrnost apod.  

Proto mě potěšilo, když jsem zjistila, že v podstatě "za rohem" bydlí právě taková paní, která má stejně jako já dva krysí kluky - modrého a hnědopáleného. Eli a Joe jsou bezpapíráčci po lilovém Hynkovi Ranní svit. Jsou to pohodoví psíci a rádi je potkáváme.

Tady jsme všichni v parku, kde jsme potkali ještě žlutou "krysí" stařenku - moc nás zajímala:-)

Paní Aleksandra se věnuje módě a proto se přímo nabízelo, aby začala tvořit i něco pro pejsky. Zatím je všechno teprve v počátcích a její kluci mají jenom "podzimní" modely, ale pokud to klapne a bude šít na zakázku, rádi jí tu uděláme reklamu:-)

To nám to ale sluší, co?! :-)