Krysí kluci: 1. World Krysarik Show

V neděli 8.5. se konala mnou dlouho očekávaná 1. světová výstava pražských krysaříků. Nebudu pospisovat celý den, cestu apod., ale zaměřím se na jednotlivé konkrétní věci, abyste si udělali obrázek o tom, jak jsem výstavu vnímala já jako řadový účastník, který moc na výstavy nejezdí (a třeba se článek donese až k pořadatelům a budou mít zpětnou vazbu).

výstavní kruh, palác Žofín

Výstava se konala na Slovanském ostrově v Praze, v parku před palácem Žofín. Předpokládala jsem, že vystavovat se bude uvnitř, pokud se nemýlím, nikde nebyla zmínka o tom, že kruh bude venku. Myslím si ale, že to stejně byla lepší varianta. Kruh byl podle mě dostatčně velký, počet židlí také ok. Park byl moc pěkně upravený a přesto, že se jedná o veřejně přístupnou plochu v centru Prahy, neproudily tu davy lidí a naopak nemám ani pocit, že by někoho mohlo obtěžovat množství psů. Nevím, čí nápad byl uspořádat světovou výstavu právě tady, ale je to na pochvalu. Prostředí bylo odpovídající významu akce.

s panem rozhodčím Havelkou

Budu rovnou pokračovat v tom, co mě potěšilo: pana rozhodčího Tibora Havelku jsem nikdy předtím posuzovat neviděla, ale tak nějak si představuji, že by to mělo vypadat. Každého psa komentoval nahlas, takže výstava mohla být přínosem pro všechny přihlížející. Posuzoval přísně, ale spravedlivě. Dobré bylo též ozvučení, škoda, že na výstavách není automaticky, určitě by to uvítalo více lidí než jen já, včetně rozhodčích, pro které je náročné komentovat celodenní akci bez mikrofonu.

Ač si myslím, že nejsem typ člověka, který si chce "hlavně něco odnést", musím ocenit dárečky od sponzorů, včetně "výstavního" vína, vzorků granulí apod.

Parádní nápad byla ukázka dogdancingu a agility, ukázka zkoušky povahy i pozvání p. Ondřeje Suchého (jenom nechápu, proč neměl svého krysíka s sebou). Nevím jak ostatní, ale byla jsem moc ráda za možnost vyzkoušení agility v průběhu celé výstavy.

Tak a teď negativa. Nechci být šťoural, prostě napíšu, co si myslím, že se dalo udělat lépe.

trénujeme (v kruhu už to tak slavné nebylo)

Organizace. Ač byl začátek posunutý z důvodu dopravních komplikací, nepředpokládám, že by jinak výstava začala na čas, když se ještě před opožděným zahájením stavěly přístřešky... Uvítala bych též program - buď někde vyvěšený nebo v katalogu, alespoň přibližný. Na výstavě chyběl někdo jako "hlavní moderátor". Dokud byla u mikrofonu Helena Janková, mělo to "hlavu a patu", ovšem čím déle od začátku, tím zmatenější mi posuzování připadalo. Závěrečné zmatky při vyhlašování absolutních vítezů a doprovodných soutěží mi dojem z výstavy dost pokazily. Nic ve zlém, ale vypadalo to, že nikdo neví, co už se hodnotilo a co ještě ne a kdo se má čeho účastnit. Na úplný závěr jsme ani nečekali, protože program plnyul jaksi do ztracena. Také je mi v dnešní době záhadou, proč se posudky píší v ruce a ne na notebooku, předpokládám, že zajištění tohoto (a tiskárny, samozřejmě) není zas až takový problém a dojem to jistě vylepší. Nepochopila jsem, zda se uskutečnil pokus o český rekord v počtu krysaříků na jednom místě či nikoliv. Pokud ano/ne, nebylo to organizátory zmíněno.

Radost mi zkazila i ročenka, od které jsem čekala, že v ní budou uvedeni všichni, kdo pošlou materiály. Ač jinak velice oceňuji práci paní Popkové pro krysaříky a kolem dění v klubu, nepochopila jsem a mrzelo mě, že Dobromysl v ročence nebyl. Stačilo říct "pardon, fotkly nebyly dostatečně kvalitní / nejste v klubu / zapomněla jsem na vás nebo cokoliv jiného, čím by to vysvětlila...

Tak, konec recenze. Celkově oceňuji práci organizátorů a myslím, že 1. světová výstava PK se povedla.

A co Dobromysl (kromě toho, že v den výstavy slavil svoje druhé narozeniny)? :-)

už jde do tuhého:-)

Před výstavou jsem byli 3 x na semináři u paní Klímové, kde jsme se učili výraz, postoj i pohyb v kruhu, doma pak trénovali především postoj na zemi i na stole. Na výstavě pak všechno probíhalo podle očekávání, tzn. Dobromysl nevnímal co říkám, čuchal a na vodítku tahal, div se neuškrtil. Naštěstí jsme měli číslo 81, takže se za několik hodin čekání stihl uklidnit, všechny pozdravit a v kruhu se choval relativně normálně. Nakonec jsme v naší třídě (otevřená, ostatní barvy, psi), kde jsme byli 3, vybojovali VD2, za což jsem moc ráda.

Na závěr se sluší poděkovat, takže:

Děkuji pořadatelům a sponzorům, jen díky nim mohla 1. Světová výstava PK proběhnout na takové úrovni, na jaké proběhla.

Děkuji svému drahému, že se mnou celý den absolvoval a za jeho nekonečnou trpělivost:-)

A děkuji Lůce a Vaškovi za celodenní hlídání Kenaie.