O mně a psech

Na úvod blogování by myslím bylo vhodné napsat pár vět, jak jsem vůbec ke svým klukům přišla...

Začalo to celkem nevinně na zkladní škole, kdy jsem si jako každé druhé dítě přála pejska. Bylo mi samozřejmě řečeno, že to nepřipadá v úvahu, ale jednoho dne na podzim roku 1992 se situace chopila mamka a přivezla Betynku, zaručeně čistokrevné štěňátko anglického kokršpaněla, ze kterého se nakonec vyklubal čistokrevný mixík (nejspíše kokr x jezevčík). Betynka bohužel doplácela na naší kynologickou nezkušenost a také na zdravotní problémy, které plynuly z tělesné konstituce dané ne zrovna šťasným křížením. Po vleklé léčbě bez významných výsledků jsme se na podzim 2001 rozhodli pro její utracení. Protože jsem v té době byla ještě dítě a Betynka byla "rodinný" pes, nebyl to můj "osudový" pes, nicméně nemohu jí upřít, že mi něco dala a nikdy na ní nezapomenu.

Následovaly roky, kdy jsem bydlela na intru a později na koleji, takže o pořízení psa jsem ani nepřemýšlela...Postupem doby jsem ovšem stále více času trávila s tehdejším přítelem (nebo bez něj:-)) ve společném bytě místo na koleji a čím častěji byl pracovně pryč, tím víc jsme byla přesvědčená, že potřebuji nějakého živého tvorečka, kterému budu věnovat svůj čas. Shodou náhod měla v té době moje příbuzná zrovna miminko a neměla moc času věnovat se své krysařičce Ketynce a proto jsme jí několikrát měli u sebe. Dostala jsem tak příležitost poznat povahu plemene, o kterém jsem si do té doby nemyslela nic dobrého;-) Takže ač jsem si celé dětství přála berňáčka (bernský salašnický pes) a pár let poté výmaráka, po zvážení prostorových, časových a finančních možností bylo rozhodnuto:-))

A aby toho nebylo málo, narazila jsem na netu na pro mě do té doby neznámého čokopáleného krysaříka, tenkrát absolutní raritu bez šance na pořízení. Napsala jsem chovatelce, kterou jsem na netu objevila a dozvěděla se, že čoko krysíky neprodává, čímž pro mě šance na štěně klesla na nulu. To bylo někdy v létě 2006. A na konci října mě čekal ve schránce mejl, že známá této chovatelky má k prodeji čoko pejska, původně zamluveného, nyní volného:-) Ve spěchu bylo rozhodnuto, že "ho berem", přes den jsem sehnala a přečetla knížku Pražský krysařík a o den později jsem si již jela pro prvního čokopáleného krysíka, co jsem kdy viděla:-) Oproti všemu očekávání Kenaiek vůbec nebrečel, hned první večer aportoval (tuto schopnost bohužel rychle zratil:-D) a vůbec byl zlaté miminko. A tak se krysky staly součástí mého života.

        Kenai 25.10.2006 -  v den, kdy jsem si ho přivezla - s půjčeným "holčičím"obojkem:-)

Díky bývalému drahému (drahému bývalému?) jsem "přičuchla" i k loveckým plemenům a zároveň se přesvědčila o nevýhodách, které přináší pořízení dospělého psa:-/ Ale určitě nelituji:-) Velššpringršpaněl Ajax strávil s Kenaiem jeho prvních 2,5 let bez větších problémů.

 

Jak už to tak bývá u lidí, kteří se nadchnou pro psy a aktivity s nimi, začala jsem uvažovat o pořízení "papírového" pejska. V souladu s mottem, které má na webu jedna známá CHS "jeden krysařík nestačí" se tak v červenci 2009 u mě doma objevil Dobromysl Edjami, čokopálený rarach s PP.